Pane docente, vystudoval jste na Matematicko-fyzikální fakultě UK matematickou lingvistiku. Cítíte se více jako matematik nebo jako jazykovědec?
To je trochu záludná otázka. V profesní oblasti se cítím jako jazykovědec užívající matematické – a tedy exaktní – myšlení a metody jak v základním jazykovědném výzkumu, tak v jeho aplikacích, zejména samozřejmě počítačových, takže bychom mohli říci, že se cítím jako matematický jazykovědec. A v oblasti každodenního života se snažím o přesnost a jasnost, které jsou vlastní matematice, a navíc mne přitom – jak často pozoruji na reakcích svého okolí –limituje příliš doslovné porozumění tomu, co mi ostatní říkají nebo napíší, takže v této oblasti jsem spíše jazykovědný matematik.
Každý se v životě od dob studií někam posuneme. Co je dnes hlavní náplní Vaší práce a co Vás na tom nejvíc baví a naplňuje?
Inu, protože už od dob mých studií uběhla docela významná doba, došlo i k významným posunům v tom, co je náplní a cílem mé práce. Jak už to u vědců bývá, nejprve se člověk musí něco naučit, to bývá tak do konce vysokoškolského studia, pak se s ještě mladým duchem a elánem vrhne do vlastního výzkumu, načež tak mezi 40. a 50. rokem věku už v pomalu přepustí místo mladším a pružnějším a začne se věnovat spíše organizační práci, aby těm mladým, pokud možno – i když dnes bohužel spíše nemožno – byrokracie nebrala čas a hlavně chuť do práce. No a potom přijde fáze, kdy se člověk začne chtít věnovat něčemu zábavnějšímu, než je papírování, a tak se snaží zhodnocovat do té doby nasbírané vědomosti jejich šířením – články v tisku, knížkami, různými způsoby na internetu, přednáškami. A já Vám dávám za pravdu, že mne to jak baví, tak naplňuje – protože to pokládám za smysluplné a užitečné.
Pravidelně publikujete své „sloupky“ na serveru Lidovky.cz, ty se ale zabývají spíše historickými událostmi. Je zkoumání historie Vaše hobby nebo je to už integrální součást Vašeho odborného života?
Máte pravdu, že je historie do jisté míry moje hobby, ale snad je to i více: z minulosti lze čerpat lecjaká poučení pro přítomnost a budoucnost, to zaprvé, a zadruhé – znát minulost prostě patří k rozhledu vzdělaného člověka. Takže v tomto smyslu je to integrální součást té smysluplné a užitečné činnosti, kterou naplňuji své současné dny.
Je o Vás známo, že jste spoluautorem korektoru české gramatiky pro Microsoft Office. Je integrace češtiny do takového SW balíku složitější než u jiných jazyků, např. u angličtiny nebo němčiny?
Mám v tomto ohledu jistou zkušenost, neboť jsem v době působení na Sárské univerzitě se skupinou svých studentů vytvářel korektor němčiny jako seminární projekt. Proto se mi nezdá, že vytvořit dobrý korektor angličtiny nebo němčiny je lehčí než vytvořit takový program pro češtinu – je to samozřejmě jiné, ale nemyslím si, že je to jednodušší, spíše bych řekl, že nikoliv. Nemyslím si totiž, že jsou „jednodušší“ a „těžší“ jazyky, ať už na naučení pro člověka, nebo na zpracování na počítači. Jistěže je taková „basic English“ jednoduchá, ale to je jen tím, že je „basic“ – kdo by se chtěl naučit anglicky tak, aby tento jazyk ovládal na úrovni rodilých mluvčích, dost jistě by brzo dospěl k názoru, že to snadné rozhodně není. A totéž platí i pro zpracování toho kterého jazyka na počítači: pokud bychom chtěli vytvořit jednoduchý gramatický korektor, který ale často nebude hlásit ani triviální chyby a – ještě hůře – bude mnohdy hlásit chybu i tam, kde žádná není, bude to relativně snadné. Avšak vytvořit spolehlivý – nebo alespoň víceméně spolehlivý – korektor je neúměrně složitější úloha, a není příliš rozhodující, pro který by to mělo být jazyk.
Při poslechu nebo četbě rozhovorů se známými osobnostmi se občas posluchač nebo čtenář diví nad úrovní češtiny těch osobností, ale i novinářů. Také při takových příležitostech „trpíte“?
Ano. Prestiž spisovné češtiny bohužel velmi upadla. A s tím i schopnost ji aktivně používat – což ovšem začíná již ve škole, kde učitelé nezřídka vedou výklad v obecné češtině či v nějakém nářečí, nikoliv ve spisovném jazyce, a už vůbec nevyžadují spisovnost při ústním zkoušení: kde pak žáci a studenti mají získat dobrou jazykovou praxi? Ale to bychom se dostali ke kritice českého školského systému … pojďme raději k jinému tématu.
Čím Vás zaujala nabídka k přednáškám v Újezdské akademii?
Právě tím, o čem jsem se zmiňoval před chvílí: pokládám to za smysluplnou a užitečnou činnost. A samozřejmě mne těší i zájem o český jazyk a o znalosti o něm.
Děkujeme za Váš čas a těšíme se na setkání v Újezdě nad Lesy.
Ludvík Hering
Pane docente, vystudoval jste na Matematicko-fyzikální fakultě UK matematickou lingvistiku. Cítíte se více jako matematik nebo jako jazykovědec?
To je trochu záludná otázka. V profesní oblasti se cítím jako jazykovědec užívající matematické – a tedy exaktní – myšlení a metody jak v základním jazykovědném výzkumu, tak v jeho aplikacích, zejména samozřejmě počítačových, takže bychom mohli říci, že se cítím jako matematický jazykovědec. A v oblasti každodenního života se snažím o přesnost a jasnost, které jsou vlastní matematice, a navíc mne přitom – jak často pozoruji na reakcích svého okolí –limituje příliš doslovné porozumění tomu, co mi ostatní říkají nebo napíší, takže v této oblasti jsem spíše jazykovědný matematik.
Každý se v životě od dob studií někam posuneme. Co je dnes hlavní náplní Vaší práce a co Vás na tom nejvíc baví a naplňuje?
Inu, protože už od dob mých studií uběhla docela významná doba, došlo i k významným posunům v tom, co je náplní a cílem mé práce. Jak už to u vědců bývá, nejprve se člověk musí něco naučit, to bývá tak do konce vysokoškolského studia, pak se s ještě mladým duchem a elánem vrhne do vlastního výzkumu, načež tak mezi 40. a 50. rokem věku už v pomalu přepustí místo mladším a pružnějším a začne se věnovat spíše organizační práci, aby těm mladým, pokud možno – i když dnes bohužel spíše nemožno – byrokracie nebrala čas a hlavně chuť do práce. No a potom přijde fáze, kdy se člověk začne chtít věnovat něčemu zábavnějšímu, než je papírování, a tak se snaží zhodnocovat do té doby nasbírané vědomosti jejich šířením – články v tisku, knížkami, různými způsoby na internetu, přednáškami. A já Vám dávám za pravdu, že mne to jak baví, tak naplňuje – protože to pokládám za smysluplné a užitečné.
Pravidelně publikujete své „sloupky“ na serveru Lidovky.cz, ty se ale zabývají spíše historickými událostmi. Je zkoumání historie Vaše hobby nebo je to už integrální součást Vašeho odborného života?
Máte pravdu, že je historie do jisté míry moje hobby, ale snad je to i více: z minulosti lze čerpat lecjaká poučení pro přítomnost a budoucnost, to zaprvé, a zadruhé – znát minulost prostě patří k rozhledu vzdělaného člověka. Takže v tomto smyslu je to integrální součást té smysluplné a užitečné činnosti, kterou naplňuji své současné dny.
Je o Vás známo, že jste spoluautorem korektoru české gramatiky pro Microsoft Office. Je integrace češtiny do takového SW balíku složitější než u jiných jazyků, např. u angličtiny nebo němčiny?
Mám v tomto ohledu jistou zkušenost, neboť jsem v době působení na Sárské univerzitě se skupinou svých studentů vytvářel korektor němčiny jako seminární projekt. Proto se mi nezdá, že vytvořit dobrý korektor angličtiny nebo němčiny je lehčí než vytvořit takový program pro češtinu – je to samozřejmě jiné, ale nemyslím si, že je to jednodušší, spíše bych řekl, že nikoliv. Nemyslím si totiž, že jsou „jednodušší“ a „těžší“ jazyky, ať už na naučení pro člověka, nebo na zpracování na počítači. Jistěže je taková „basic English“ jednoduchá, ale to je jen tím, že je „basic“ – kdo by se chtěl naučit anglicky tak, aby tento jazyk ovládal na úrovni rodilých mluvčích, dost jistě by brzo dospěl k názoru, že to snadné rozhodně není. A totéž platí i pro zpracování toho kterého jazyka na počítači: pokud bychom chtěli vytvořit jednoduchý gramatický korektor, který ale často nebude hlásit ani triviální chyby a – ještě hůře – bude mnohdy hlásit chybu i tam, kde žádná není, bude to relativně snadné. Avšak vytvořit spolehlivý – nebo alespoň víceméně spolehlivý – korektor je neúměrně složitější úloha, a není příliš rozhodující, pro který by to mělo být jazyk.
Při poslechu nebo četbě rozhovorů se známými osobnostmi se občas posluchač nebo čtenář diví nad úrovní češtiny těch osobností, ale i novinářů. Také při takových příležitostech „trpíte“?
Ano. Prestiž spisovné češtiny bohužel velmi upadla. A s tím i schopnost ji aktivně používat – což ovšem začíná již ve škole, kde učitelé nezřídka vedou výklad v obecné češtině či v nějakém nářečí, nikoliv ve spisovném jazyce, a už vůbec nevyžadují spisovnost při ústním zkoušení: kde pak žáci a studenti mají získat dobrou jazykovou praxi? Ale to bychom se dostali ke kritice českého školského systému … pojďme raději k jinému tématu.
Čím Vás zaujala nabídka k přednáškám v Újezdské akademii?
Právě tím, o čem jsem se zmiňoval před chvílí: pokládám to za smysluplnou a užitečnou činnost. A samozřejmě mne těší i zájem o český jazyk a o znalosti o něm.
Děkujeme za Váš čas a těšíme se na setkání v Újezdě nad Lesy.
Ludvík Hering